Chceš spřátelit? tu

Nudíš se? pusť si film ;)




Temný les

26. listopadu 2012 v 10:40 |  moje výtvory (příběhy,obrázky..)
Dojdu až k lesu. Nechci jít lesem. Obvzlášť takhle v noci. Ale co jiného mi zbývá? Jiná cesta nevede.
Dopnu si bundu až ke krku ruce si strčím do kapes, aby mi aspoň nebyla taková zima na ruce. Je sice teprve začátek podzimu, ale kolem půlnoci je venku přeci jen zima.
Lesem vede stará silnice. Už tudy nikdo nejezdí, a je to vidět. Asfalt je popraskanej, místama proráží tráva. Už je to hrozně dlouho, co tudy někdo jel, natož kdy se silnice naposledy opravovala.
Jdu po prostředku. Bojím se jít tím lesem, ještě ve tmě. Kam až vidím, cesta je pořád orýsovaná stromy. Nikde to nekončí. Nevím jak jdu dlouho, ale připadá mi to jako věčnost.
Pozoruju úplně všechno kolem sebe. I když se hne jen lísteček. Trošku zafouká vítr. Ledový vítr, který jako by mi vrážel kousičky ledu do obličeje.

Začínají se objevovat světlušky. Malinká poletující světýlka, která se kolemmě mihotají. Lítají ale jen kolem silnice. Ani ony se neodváží do lesa. Je plný nebezpečí, a ony to vědí.
Všude se začínají objevovat stíny? Co to je? Nevím. Možná jen moje představivost. Šílím už? Asi ano...
Najednou přes cestu přelítne hejno vran. Jako černý oblak, a usadili se na stromech. Krákali a pozorovaly mě svýma tmavýma očima. Pokaždý, když jsem se jen o kousíček oddálila, přelétli na další strom. Bylo jich vážně hodně. Pár jich občas prolítlo přede mnou, na protější strom.
Světlušky zmizeli. Asi se jich bály, tak odlítly.
Začínala sem se bát čím dál víc. I stromy, jako by se na mě mračily. Jako by si chtěly vyrvat kořeny a začít se tu taky procházet. Rovný nebo křivý, to je jedno, všechny vypadají stejně. Přišlo mi, jako by se vytahovaly výš a výš.
Snažila jsem se přemýšlet nad jinými věcmi. Zahloubat se do myšlenek, a toho kolem si nevšimat. Ale nešlo to
Když v tom se začli stíny přibližovat a vrány začly řvát ještě víc a vzlétli ze stromů. Na nic jsem nečekala a rozběhla se. Nevím, kam běžím, ale musím pryč. Co nejdál od tud. Ty vzpomínky... možná ještě prohlubovali tohle všechno. Nedokážu myslet na nic jiného.
Byla jsem na pokraji lesa. Najednou se proti mě vyřítilo oslepující světlo. Auto.



// (Přednastavený článek) podívej se i na můj druhý blog: http://my-world-and-stories.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 weilyn-story weilyn-story | Web | 3. prosince 2012 v 15:52 | Reagovat

Je to pěkně napsané, ale je to napsané nespisovně a našla jsem tam i pár chyb. Jinak vážně moc pěkné! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama