Chceš spřátelit? tu

Nudíš se? pusť si film ;)




Březen 2013


Pocit viny, nebo sugesce?

30. března 2013 v 14:05 deník.....
Když někomu řekneš, co se ti málem stalo a jemu se to pak stane... nebo když někam nechceš a pak se stane NĚCO a ty tam pak opravdu nemusíš... ale ty si to tak nechtěl. Za tuhle cenu.
Je to spíš sugesce? Nebo na tom opravdu máš vinu? I sebemenší podíl...
Měl by si člověk hlídat, co si přeje, aby se to pak nezvrtlo v něco, co nikdo nechtěl? Ale jak víš, jaké přání může dopadnout zle?
Je to podobný, jako ve filmu o Džinovi, že když sis něco přál, tak se se to stalo úplně jinak, jiným způsobem, než ten dotyčný chtěl. A taky ne moc zrovna dobrým způsobem.

Kde je sakra to jaro??!! :D

29. března 2013 v 12:28 deník.....
Už taky chcete jaro? Tak kdo by ne, že, koho by taky bavila ta ustavičná zima. Pořád jenom sněží. A když nesněží, tak prší.
Ale někdy je trošku (o maličko :D ) teplejší den, kdy si můžu vzít botasky nebo tenisky. Skvělej pocit :D nesnášim kozačky. Teda ne že bych je přímo nesnášela, ale botasky a tenisky... těm se nic nevyrovná :D
Jinak fajne nálada. Trošku muziky, otevřít okna pro čerstvý vzdoušek... a trocha úklidu :D ale to je potřeba.
Jinak sem pár lidem slíbila, že natočim video s jejich jménama na papíře a dám jim to na fb, takže → umejt vlásky, trochu se nalíčit.... :D
A pak přijede ten můj brouček z práce :P Tááákže dnešek nevidím vůbec špatně :P


Jo, včera jsme byli v Pelhřimově. Mamka tam musela kvůli pojistkám na auto a tak, takže sme jí hodili za strejdou a my sme byli v cukrárně. Mmmmm, skvělá bílá čokoláda ♥
A zítra se možná vyrazí do Jihlavy. Těším se ^^
Vůbec nevadí, že je mi pořád nehorázně blbě :D Ale musí se s tím žít, že :D Do školy stejně chodim, tak co :D



Kapička krve

18. března 2013 v 19:46 moje výtvory (příběhy,obrázky..)
,,Už zase?" zašeptala jsem, když jsem ji uviděla, jak se přibližuje k mé posteli. Ležela jsem v krásném bílém pokoji plném kytek, na dřevěném vyřezávaném lůžku a nějaká sestřička mi každé ráno odebírala krev. Ale vždycky jen kapku. Měla Zářivě blonďaté vlasy, jako protkané slunečními paprsky.
,,Ale no tak, vždyť to nebolí." Zavřela jsem oči a zatnula zuby. Štíplo to, ucítila jsem zvláštní tlak od žaludku a zatočila se mi hlava. A bylo po všem.
Sestřička odešla a já v pokoji opět zůstala sama. Už si ani nepamatuju, jak tu jsem dlouho a proč že tu vlastně jsem. Ale cítila jsem se tak slabě, že jsem nemohla ani pohnout hlavou.
Ale myslím, že už tu jsem opravdu dlouho.

Po pár dnech, stejných dnech, kdy ráno přišla ošetřovatelka pro krev, zase odešla a já po zbytek dne koukala do stropu, my bylo ještě hůř. Nevím, k čemu to všechno je, když tu jsem. Každý den se tak hloupě opakuje. Kdyby tu každé ráno nebyly jiné květiny, asi bych si myslela, že jsem cvok a každý den se mi opakuje.